Realita tvoření

Každé naše tvoření si vlastní reality nese nejen náš záměr, naši tvůrčí energii, esenci, náš osobitý jedinečný otisk, ale také emoční náboj celkového stavu, ve kterém se nyní, v přítomném okamžiku nacházíme. 

Naše celistvost se stává vždy z obou polarit našich osobností, těch, o kterých víme, jsme si jich vědomi, ale zároveň i těch, o kterých nevíme, jsou v našem podvědomí, jsou to ty části nás samotných, které jsme si kdysi, na základě emočních zranění zakázali, odmítli nebo popřeli. Většinou v dětství.

Celkový výsledek našeho tvoření tedy vždy vychází a je ovlivněn všemi emočními náboji. Sestává se jak z těch částí nás, o kterých víme, máme zvědoměné, tak i z těch, o kterých nevíme. Ve hře zvané tvoření se tedy nachází jak emoční pozitivní náboj, který jsme schopni ovlivnit, tak zde neodmyslitelnou roli hraje i síla emočního podvědomého záporného náboje, a ta může být také velice silná. Je přeci naše, je námi, tvoří náš celek.

Co z toho pro nás tedy vyplývá?

Že nejde-li něco v našem životě podle našich představ, tvorba našich projektů někde vázne, existují uvnitř našeho celku, v podvědomí naší osobnosti takové části, které mají velmi pádný důvod a jsou nekompromisně přesvědčeny o tom, že to, co chceme jakože vědomě tvořit, NENÍ pro nás to nejlepší. Tyto skryté části naší osobnosti, které prozatím nejsou zvědoměny si jedou svoje nastavení, mají za to, že jít právě opačným směrem je pro nás to nejlepší, mají za to, že nás tímto chrání a samozřejmě udělají proto opravdu cokoli. My pak máme pocit, že nás něco brzdí nebo sabotuje.

Vědomé tvoření tedy vychází vždy z úrovně našeho vědomí daného přítomného okamžiku.

Položme si tedy otázku: Do jaké míry známe a jsme si vědomi našich podvědomých záporných emočních nábojů? Kde a v čem jsme pro sebe ochotni vidět nové možnosti? Které z našich potlačených částí přizveme na palubu, abychom všichni společně pluli jedním směrem?

Text: VERONIKA BARKOCI