PROČ SE NÁM NE VŽDY DAŘÍ UZDRAVIT

1.     NEŘEŠÍME PŮVODNÍ HLUBŠÍ PŘÍČINU, ALE ZABÝVÁME SE JEJÍMI SYMPTOMY, VNĚJŠÍMI PROJEVY.
 
Nemoc jako taková má vždy svoji, většinou hlubší psychosomatickou a emoční příčinu, navenek se však projevuje jako symptom, jako důsledek dané příčiny. A tento vnější symptom, tento důsledný projev vnímáme jako ten jediný problém, který je potřeba vyřešit, na který se zaměřujeme, protože nám v životě způsobuje nepříjemnosti, komplikuje, omezuje nebo nám znepříjemňuje život.
 
Jsme velice často schopni do detailu popisovat tyto symptomy a připojovat k nim pro nás důležité okolnosti a příběhy, které díky tomuto projevu zažíváme. Jsme tak ponořeni a zaměstnáni tímto vnějším problémem, že nám často unikají hlubší souvislosti.
 
Faktem je, že vyřešením, respektive odstraněním těchto vnějších symptomů / problémů, kdy často tyto symptomy a projevy různě potlačujeme, nám přináší pouze dočasnou úlevu, při které sice můžeme v běžném životě fungovat, ale to jádro daného problému nezmizí, ba naopak, velice často se projeví skrze jiný zdravotní problém nebo symptom, kdy nám naše fyzické tělo znovu a opět dává jasný signál, že původní příčina stále nebyla vyřešena.
 
Je to jako když si představíte malou sněhovou kouli, která se valí a nabaluje na sebe další a další vrstvy sněhu. A každá další vrstva pak představuje další a další symptom původního problému. My pak ke svému příběhu, původně pro nás k jednomu problému, přidáváme další širší scénáře a jsme kompletně zahlceni vnějšími projevy. Naše pozornost je dál a dál zaneprázdněna vnějšími okolnostmi a my se ocitáme zmateni a velice daleko od původní příčiny.
 
2.     DRŽÍME SE PŘESVĚDČEN, ŽE JSME TENTO PROBLÉM / NEMOC PODĚDILI
 
Ve skutečnosti nemoc jako taková se geneticky dědí pouze v minimálním procentu. To, co ve skutečnosti přebíráme od našich předků, jsou jejich limitující, nezdravá přesvědčení, způsoby a vzorce chování, zvládání, resp. nezvládání stresových životních situací a obranné mechanismy, které „fungují“ po generace v souvislosti s přežitím tohoto stresu.
 
Často vyrůstáme v rodinném prostředí, kde se tyto nastavení a nezdravá dynamika vztahů staly jakousi normou. Byly nám představeny jako šablona způsobu života, ke které se vztahujeme a máme zde silné mentální, emoční i fyzické vazby. Toto prostředí je nám známé a máme za to, že je to součást naší identity, že přesně to je to, kým jsme a kam patříme.
 
Je pro nás těžké vymanit se z těchto vzorců, máme strach ze ztráty naší identity, protože často nevíme, kdo vlastně jsme a toto je to jediné, co nás definuje, a proto se toho držíme. Uzdravit se by pro nás znamenalo opustit tuto naši identitu, zradit (podvědomě) své blízké a předky, být vyloučeni z naší komunity.
 
Ne každý si je tohoto vědom, ale každý, kdo ano, tak se vždy rozhodne pro životní změnu, která mu pomůže pochopit, kým ve skutečnosti je, uzdravit stará zranění, změnit zaryté vzorce chování a začít žít a manifestovat si v životě vše, co potřebuje.

Chcete pomoci lépe nahlédnout do příčin svých problémů?
Kontaktujte mě na: www.kodyvasiduse.cz
Chcete se naučit, jak pracovat sami se sebou nebo s druhými?
Přihlaste se na online kurz Metafyzické Anatomie.
 
VERONIKA BARKOCI

KÓDY VAŠÍ DUŠE
Emoční terapie – průvodce podvědomím, emocemi, vnitřními fragmenty osobnosti
Konzultant Metafyzické Anatomie – úrovně 3
Lektorka Metafyzické Anatomie úrovně 2