DEPRESE je stav, který může ovlivnit chuť k jídlu a spánek člověka. Ovlivňuje to způsob, jaký pocit máte sami o sobě. Ovlivňuje to také způsob, jakým zpracováváte informace a emoce. Být v depresivním stavu neznamená vždy pomíjivou náladu, ani by to nemělo být vnímáno jako známka osobní slabosti. Odpojili jste se od své vášně v životě a ztratili jste pohled na svou osobní cestu a životní smysl.

DEPRESE je viděna jako stav, kde zažíváte depresivní nálady, ztrátu zájmu nebo potěšení, pocity viny nebo pocity nízké sebe-hodnoty. Je zde také narušen spánek nebo chuť k jídlu, nízká energie a špatná koncentrace. Tento stav často vede k chronickým onemocněním, nadváze, anorexii, izolaci a nedostatku interakcí s lidmi. Můžete být snadno zahlceni a považujete za náročné vést konverzaci.

Často se vám chce plakat, působíte podrážděně, máte sebevražedné myšlenky a cítíte prázdnotu a osamocení. Můžete buď spát příliš mnoho nebo velmi málo. Negativní myšlenky dominují vašim vzorcům myšlení, což způsobuje obtíže se soustředit. Můžete cítit bezmoc a beznaděj, být plní sebenenávisti.

Je také důležité vzít v potaz vaši stravu: Dobrá strava dokáže zázraky s lidmi, kteří se cítí depresivně. Člověk trpící depresí často miluje nezdravé jídlo a sladkosti. Je to způsob, jak najít útěchu, když potřebujete podporu nebo rychlou nápravu. Velmi běžná je touha po jídle jako jsou těstoviny nebo čokoláda. Jak jsem zmínila ve své první knize – Finding Your Inner Voice (Nalezení svého vnitřního hlasu), je vždy vhodné prozkoumat zrcadlové neurony, které jsou umístěny v místě předních spánkových laloků.

EMOCE
Zdá se, že cítíte beznaděj a zbytečnost, neporozumění od lidí ve vašem okolí. Je to pocit, jako by vás někdo vykopl z kruhu komunity a vy se cítíte znehodnoceni. Potýkáte se s vnitřním vztekem, a díky vzteku, který se skrývá v podvědomé mysli, se existující zánět ve vašem těle (často ve střevech) rychle vzněte.

Ve skrytu duše můžete být velmi kritičtí ohledně životů druhých lidí, projektovat svoji zahořklost ohledně toho, co vám ve vašem životě chybí. Také na venek můžete projevovat tvář, která je protikladem toho, že se jste v depresi. Chcete schovat to, jak se cítíte, protože nechcete, aby druzí viděli vaše pocity viny a studu. Máte pocit, jako kdyby nikdo nesměl vidět, kým doopravdy jste. Máte pocit, že vás lidé vnímají pouze, když se chováte určitým způsobem.

Můžete mít pocit, že je bezpečnější dělat pasivní rozhodnutí než zvažovat možné důsledky. Toto by mohlo vytvořit více problémů, tlačit vás to dál do depresivních stavů. Člověk, který je dlouhodobě v depresi často znovu vytváří okolnosti, které by ho mohly znovu přimět cítit depresi. Můžete se podvědomě vracet zpět do stavu, který vás držel v bezpečí od stresových situací.

DEPRESE JE DALŠÍ DLOUHODOBÁ FORMA DISOCIACE (odpojení se). Když po dlouhou dobu zažíváte určité emoce a uchýlíte se do stavu odpojení se, můžete si na to zvyknout. Stane se to součástí vašeho života. Disociace (odpojení) se stane známý pocit, se kterým se začnete cítit pohodlně. Přestanete být proaktivní ohledně vašeho stavu mysli a pocitů, a místo toho se odevzdáte do tohoto pohodlného pocitu, na který jste si zvykli.

Někteří klienti tvrdí, že našli způsob, jak žít s depresí a známými negativními pocity a možná od toho nebudou chtít odejít. Bojí se jakékoli nové změny, která by mohla rozhodit jejich již existující rozrušený stav mysli.
Lidé mohou podvědomě používat depresi jako způsob úniku od svých emocí a možná i od své minulosti. Čím více se snaží vystoupit pryč ze vzorce, tím více znovu vytváří tu stejnou věc, od které se snaží utéct. To může vytvořit nepříjemný a znepokojující cyklus emocí a okolností.

Často můžete cítit, že nemáte žádný smysl a vášeň v životě. Děláte věci, které vás vedou dál a dál od toho, co doopravdy chcete. Čím více je vaše vášeň a cíle v nedohlednu, tím více se propadáte do deprese. Může to být také skutečná chemická nerovnováha, která mohla být způsobena vysokou úrovní stresu během fází početí.
Jste velmi teritoriální s cílem získat zpět svou moc a pocit sounáležitosti. Cítíte se odstrčení a vyloučení z rodiny a jakéhokoli procesu rozhodování. Byla udělána rozhodnutí, která na vás měla přímý dopad, ačkoli jste v tom procesu nebyli přítomni. Cítíte neschopnost uznat svoji identitu, která byla ostatními potlačována a přehlížena. Cítíte povinnost se podřídit druhým a cítíte bezmoc se za sebe postavit, máte pocit selhání. Tento stav může být také výsledkem zneužívání, traumatu z odmítnutí nebo opuštění.