Ta se zase odvíjí od nálady a atmosféry našeho vnitřního světa, a to zejména od toho, vedeme-li či udržujeme ve svém srdci vnitřní soulad a mír či konflikt a vzdor.
Ten zase vzniká vždy, když nejsou naplněny naše vnitřní potřeby a touhy, a proto za nás musí rozhodovat podvědomé programy vedené emočními zraněními plynoucí z tohoto nenaplnění, cítíme nesvobodu.
Takto vzniká vnitřní přetlak, který pak tvoří živnou půdu pro veškerá pomyslná pokušení, jsme přitahováni udělat něco bláznivého často i za cenu, že někoho zraníme. Tak ale pak zraňujeme i sami sebe.
Člověk, který se stává celistvým, naplňuje své vnitřní potřeby, hojí svá zranění, stojí ve svém středu, nemá potřebu a přirozeně není přitahován dělat nesvobodná rozhodnutí, jednat na základě emočních pohnutek.
Takový to člověk si je vědom sám sebe, své síly, kráčí v souladu se svojí duší a vědomě volí taková rozhodnutí, kdy nezraňuje ani sebe ani ostatní.
Text: VERONIKA BARKOCI